Poté, co řady Jidášů opustil Rob Halford, skupina nespěchala ve výběru jeho náhradníka. Bylo však předem jasné, že to bude muset být někdo, kdo se na svého předchůdce hlasově alespoň trochu podobá. V časově rozsáhlém konkursu nakonec zvítězil úplně neznámý američan a obdivovatel JUDAS PRIEST - Tim „Ripper“ Owens. To se psal již prosinec roku 1995, bylo pět sezón po albu „Painkiller“ a Glenn Tipton zrovna chystal své první sólové album „Baptism Of Fire“ (1996), které, jak se brzy ukázalo, dokonale zapadlo. V průběhu devadesátých let došlo v metalové hudbě k obrovské modernizaci zvuku a způsobu skládání. Dopředu se náhle draly zcela nové subžánry, stavějící na hutnějším a méně melodickém vyznění. Tohle všechno si JUDAS PRIEST v době svého nicnedělání uvědomovali, takže velmi pozvolna nahraná novinka „Jugulator“ (1997) byla vytvořena za jediným účelem, totiž přenést legendu starého heavy metalu do nové epochy a to celé učinit bez poskvrny. Z dnešního pohledu můžu říct, že se jim tato kombinace stěžejních vlastností staré tvorby s novým zvukem a postupy povedla zhruba z poloviny.

Důvodem menšího zabodování alba „Jugulator“ u dobové kritiky však v žádném případě nebyl Tim „Ripper“ Owens (jenž se zde vyždímává z nejlepšího a zároveň ctí hlas svého předchůdce), natož pak koketování nové nahrávky s hutným moderním zvukem, zcela atypickým pro slavnou skupinu osmdesátých let. Tím pravým důvodem byla prostě skutečnost, že se Jidášům nepodařilo napsat dostatek přesvědčivých skladeb. Zhruba polovina alba byla sestavena z materiálu, který sice urputně tlačí na pilu, ale příliš nápadů neskýtá. Je dobře známým faktem, že hutnost a hlasitost ještě neznamená invenci a skladatelskou kvalitu. Nicméně zdejší výkon debutanta i všech staroušů rve srdce a zároveň vyráží dech, protože co do agresivity a energie si nově zformovaná kapela nic nezadala s nejvlivnějšími monstry tehdejší americké metalové scény. Hutné kytary dua Tipton/ Downing připomínaly spíše styl s jakým vešla ve známost PANTERA, než někoho, kdo před lety ještě předl „Breaking The Law“ . Tim „Ripper“ Owens byl přesvědčivý jako Rob Halford za mlada, navíc svůj hlas s lehkostí pouštěl do většího rozpětí - nedržel se jen ve výškách, ale operoval i s nižšími tóny. Scott Travis rozjel dle předpokladů svou nezastavitelnou kanonádu. Albu po stránce nasazení nelze nic vytknout, horší už je to se samotnými písněmi.

Tak tedy k nim. Nejsem příznivcem samoúčelné agresivity, proto u mne „Jugulator“ nedosahuje úrovně valné většiny starších alb od JUDAS PRIEST. Právě tato vlastnost se totiž stala alfou i omegou tohoto nosiče a je mi to opravdu líto, což říkám zejména kvůli fantastickému výkonu metalového srdcaře „Rippera“ Owense, který při svém debutu dodal kapele značnou část její tehdejší životaschopnosti. Titulní skladba, to je tajfun snažící se přebít svého předchůdce „Painkiller“ za všech okolností, stejně jako trojka „Dead Meat“. K úspěchu však oběma chybí myšlenka. Novodobé hymny „Deathrow“, „Burn In Hell“ a „Bullet Train“ považuji za to nejlepší, co album nakonec nabídlo. Zajímavá je i ponurá „Abductors“ nebo refrénová část „Cathedral Spires“, které by ovšem velmi slušelo zkrácení na polovinu. A konečně skladby „Blood Stained“, „Decapitate“ a „Brain Dead“ považuji za velmi špatný odvar dobového metalu bez jakéhokoliv zajímavého momentu. Celkově se tedy rtuť vyšplhala zhruba do dvou třetin hodnotící stupnice, což bylo vzhledem k hlasovému potencionálu „Rippera“ a muzikantským předpokladům JUDAS PRIEST celkem zklamání.